Diakritika

Národní znaky (v případě češtiny diakritika -- háčky a čárky) jsou velký problém v počítačové komunikaci.

Bohužel naše písmena s háčky a čárkami nebyla zahrnuta do ASCII tabulky, a tak se pro jejich kódování používají různé rozšířené znakové sady.

Problém je, že těchto rozšíření je mnoho variant. Pokud napíšete český text v jedné znakové sadě, a pak si jej prohlídněte v jiné, budou háčky/čárky přinejlepším nečitelné.

Snad definitivní řešení tohoto problému přinesl Unicode a jeho kódování UTF-8, které je čím dále tím rozšířenější. Různé operační systémy však dříve používaly a občas ještě používají pro náš jazyk jiná kódování, například Windows a jejich kódování cp1250/win1250. V linuxu se dříve zase použivalo kódování iso-8859-2.

Při komunikaci je důležité vědět, jestli protistrana naše háčky a čárky uvidí dobře. Pokud si tím nejsme jisti, je lepší psát bez nich. Text bez háčků a čárek je mnohem srozumitelnější než text kde jsou písmena s háčky/čárkami nahrazena různými paznaky nebo dokonce jejich posloupnostmi.